VÍTR VE VLASECH ZIMY
Možná taje mrazivého světa,
možná touhy průzračného ledu…
Slyšíš? Chladem dýchá každá věta -
mezihlasem vzájemného sledu.
Střípek střípkem případného střetu,
první, druhá, miliontá třetí,
mihotáním vloček - tanec v letu
ustrnulé v čarokrásné změti
krokem času tvoří těly duny -
bílé pláně mrazivého věku.
Prsty větru hladí němé struny
prosté citu, lásky, víry, vzteku.
Autor: Veron
