V DIALOGU
Vzpomínko vzdálená
na křídla spálená
na popel
v mrazivém pojetí.
Ptám se tě: Co je ti?
Kdo to chtěl?
Dávno již neletí
ve vlastní oběti.
Zapomeň!
Hromádkou popela,
duší jsem bez těla -
symbol změn.
Úsvity probdělá
podobo anděla!
Podroben.
Nikdy se neztratíš.
Vzdálen a stejně blíž.
Další den…
Vteřinou, staletím,
životem prokleti…
Bojíš se?
V tichu jsem zůstala
popelem zčernalá.
Zrodíš se
až čas ti pošeptá.
Prvá a přece stá
naděje.
Proč se tak ubíjíš?
Nic se ti, přece víš,
neděje.
Autor: Veron
