V BEZMOCI
Utichlá v náznaku občasné radosti.
Snoubená v smuteční závoji. Neznámé
krajiny vzdálené… Samotná! V malosti
drcená stěnami. Tisíckrát stonáme…
Sluneční odlesky skleněných tabulí
dotekem svobody lákají. Bezcílné
bloumání v pokojích, stínovím zkalených.
Odráží myšlenky bezmocně nesdílné.
Slzavým údolím spolu se brodíme,
týravou bolestí. Prstoví spojená -
Ruce se držící. Možná i pojíme…
Trhavě ospalé. V náručí schoulená
usínáš v úlevě pojednou krvavé,
úlevou věštící budoucí návraty.
Horkostí procitáš, klesavě stoupavé.
Vteřinou hledáš mne. Mířím ti v ústrety.
Autor: Veron
