JAK?
Jak dnem se mží
a v drobných kapkách padá voda z mraků
a kane změtí úzkosti i strachu,
jež zrcadlí se v kalužích,
jak vlastně žít?
Vždyť smysl cílů cosi vymazalo.
Vždyť příliš mnoho strastného se stalo
a tak málo
nadějí přetrvalo.
***
Jak dnem se tmí
a těla domů svírá souhra stínů
a splývá silou smíření i splínu,
jíž rozpíná se v ulicích,
jak opět snít?
Vždyť každá touha vyzní do ztracena.
Vždyť zklamání je příliš velká cena
a ta změna
nebývá pochopena
***
či nahrazena,
když tíha prostých faktů
je synkopou změny taktu.
Autor: Veron
