ČÍM?
Čím barva slov se kalí,
když hlasem zvonu odměřuje ráno,
když prozřením je cosi zaprodáno,
a psáno
do plynulosti dechu
snad - dokonale beze spěchu?
Čím promarněn byl úder,
jímž srdce náhle zcela vynechalo,
jímž ze všeho se příliš málo stalo,
a zvalo
do beztvarosti vzruchů
ne – jedním rozechvěním vzduchu?
Čím klam se blíží pravdě?
Snad smyslem času, kvapným ubíháním.
Snad do ozvěny vyšeptaným lhaním.
A daní
je v táhlé bezradnosti
i – lichý význam okolností.
Čím dříve sladké zhořklo
a rozpustilo slzu do vzpomínky,
a smylo všechny touhy, všechny zmínky,
a chvilky...
I sen se změnil vlivem skutečnosti,
vším - promlčením.
S konečností.
Autor: Veron
