VIVAT
Když mráz si k ránu stříbří černé kříže
jsme živí
přece od nádechu blíže
těm spícím ve tmě.
Vždyť světlo každé svíčky jednou zhasne.
I nás čas sfoukne.
Jak přirozeně neúprosné.
Co tíží prostě pomine.
Chceš trvat navždy?
Já tedy ne.
A Básník?
Co to je?
Jen snůška slov, co možná přežije
a jednou si je budou drtit do hlavy
ti další, které to stejně nebaví.
Tak ptej se pantheonu klasiků
co z toho mají,
když ty jsi tu
a oni ve tmě
snad bloudí
snad nejsou
snad nebyli
a zbyla
jen slova,
která si můžeš přečíst znova.
Autor: Veron
