KATARZE
Slet snů se míhá
a tichem dní se táhle rozeznívá
a mží
v těch neznatelných kapkách sebelží,
z nichž tepot vůle žil
by žil.
Je nádech tíha?
Co tokem času stále méně zbývá?
Co s ním?
Jak jednou sama sobě odpovím?
Vždyť malý kousek sil
mi zbyl.
Kde bolest číhá,
když možnost další šanci otevírá?
Když vím.
Čím sama sebe vlastně ustavím?
Snad skýtá protiklad
i pád.
